V interaktivním a popularizačním dotazníku našeho projektu NanoEt si širší veřejnost může vyzkoušet řešit modelové situace etických dilemat, převážně spojených s výzkumem a vývojem nanotechnologií, a zároveň tím poskytuje zpětnou vazbu o morálních intuicích ve vztahu k nanotechnologiím a reálným, potenciálním nebo fiktivním dilematům a rizikům.
Zajímá nás také to, u kterých otázek najdeme rozdíl mezi odpověďmi širší veřejnosti a profesemi v oblasti vědy, výzkumu a vývoje nanotechnologií.
Co považujeme za technologické milníky z hlediska lidské historie? Které z vybraných technologií jsou podle našeho názoru v současné době nejvyspělejší? To jsou otázky, na které nenajdeme určitě shodu ani v našem týmu. Nejdůležitější je pro nás zjistit, kde se umístí v zadaném hodnocení nanotechnologie.
Kolega Vít Bartoš nad touto otázkou přemýšlel takto:
Představme si, že supervyspělá vesmírná (super)inteligence pozoruje různé „zajímavé“ planety ve vesmíru a mezi nimi i tu naši, Zemi. Tato supervyspělá inteligence, která samozřejmě posuzuje věci z hlediska vlastní sofistikované perspektivy, bude pozorovat evoluci/evoluce i civilizaci/civilizace z hlediska ohromných časových škál a bude také rozumět klíčovým vývojovým okamžikům zkoumaných systémů. Jaké milníky v evoluci dosavadních technologií by tato vesmírná superinteligence hodnotila jako opravdové milníky, jako nutné momenty, kterými se naše stále ještě nevyvinutá civilizace pomalu (a možná nejistě) posouvá k úrovni onoho vesmírného supervyspělého pozorovatele?
Jaká mohou být kritéria relevance (která technologie je významnější než jiná?) dané technologie?
Návrh na kritéria:
Více k této tematice najdete v naší přehledové studii.
Pro zájemce o úvahy nad technologickými milníky doporučujeme rovněž knihu popularizátora vědy Cliforda A. Pickovera Kniha o vědě: od Darwina k temné hmotě: 250 milníků v dějinách přírodních věd, ve které prezentuje chronologický přehled 250 významných objevů přírodních věd, techniky i humanitních oborů. Uvažuje v ní o vědeckých předělech, které měly silný dopad na lidstvo, kulturu a uvažování o světě.
Součástí dotazníku byl také kvíz týkající se rozměrů nanosvěta. Technická univerzita čerpá svou prestiž mimo jiné z úspěchů v oblasti výzkumu a vývoje nanovláken. První zpráva o jejich výrobě ale pochází už z devatenáctého století. Než jsme se ovšem dočkali možnosti nahlédnout do nanosvěta, chvíli nám to trvalo. Optické mikroskopy nejsou schopny zobrazovat struktury v nanoměřítku, přelom nastal až s využitím elektronových mikroskopů. V současnosti vylepšujeme naše možnosti odhalovat detaily v atomovém rozlišení například pomocí kryoelektronové mikroskopie. Technika v rámci metody zvané elektronová ptychografie (electron ptychography) pak dokáže desetinásobně zvýšit dosavadní rozlišení a vizualizovat komponenty na atomové úrovni, konkrétně o velikosti 30 až 50 nanometrů.
V čem je tak specifická oblast nanosvěta a s ním spojených aplikací? Současnými technologiemi a technikami v oblasti nanotechnologií můžeme ještě více rozšířit pole vlastností částic na úrovni nanometru, například z kovů udělat polovodiče. Můžeme díky tomu vytvořit samočisticí nepoškrabatelné laky nebo zmíněný upravený povrch redukující zachytávání a množení bakterií. Seznam využití nanotechnologií zahrnuje širokou škálu oblastí od textilního, chemického i kosmického průmyslu až ke zdravotnictví nebo vojenství. Některé produkty jako neviditelné tekuté nanostěrače už jsou na trhu, řada z nich je od toho jen pomyslný krůček, jako využití magnetických nanočástic odhalujících rakovinu, ale třeba nanosystém na molekulární výrobu je futurologickou vizí.
Když jsme chystali tento dotazník, kromě člena týmu prof. Davida Lukáše jsme se na různá rizika anebo třeba budoucí přínosy ptali dalších odborníků:
Za otázku Čeho se bojíte ze zmíněných „medicínských zákroků“? (vrtání zubů u zubaře - operace slepého střeva - rentgen - uvolnění krevní sraženiny pomocí nanorobotů - očkování) děkujeme Ondřeji Havelkovi (který se na TUL zabývá laserovou syntézou pokročilých nanočástic a spoluzaložil výzkumný tým Femto-nano, který se zaměřuje na odstranění antibiotik z vody pomocí nanoslitin a přirozeného slunečního světla. Projekt má zabránit tvorbě superbakterií, na něž neúčinkují antibiotika). Právě nanomedicína je řazena mezi ty nejslibnější oblasti nanotechnologií pro její společenské přínosy, především pak v oblasti diagnostiky, léčby, ale také se hovoří o budoucí aplikaci nanotechnologií pro lidské vylepšování. Této oblasti se chceme více věnovat někdy v budoucnu.
Vedle přínosů je tady ale také oblast rizik. Jednou ze současných naléhavých obav, na které upozorňuje řada výzkumů veřejného mínění týkajících se nanotechnologií, je riziko ohrožení zdraví a životního prostředí spojené s toxicitou nanočástic.
Jedním z největších zdrojů kontaminace nanočásticemi jsou automobily se spalovacími motory, zejména dieselovými. Na významu však nabývají i ultra jemné částice, které se uvolňují z brzdových obložení aut a otěrem pneumatik. Vyvstává tedy potřeba jednoduchého a cenově dostupného detektoru nanočástic pro kontrolní měření. Nový detektor, který dokáže detekovat v ovzduší nanočástice extrémně malých rozměrů, což umožňuje odhalit koncentrace nanočástic škodlivých pro lidské zdraví, vytvořil tým pod vedením pana Topinky z Ústavu experimentální medicíny AV ČR.
Několikrát jsme také zmínili tematiku nekontrolovaně samoreplikujících se nanobotů vytvořených molekulární výrobou. Kromě jedné výjimky nejsou nanotechnologie zařazeny mezi významná celosvětová katastrofická rizika nebo existenční riziko, při němž hrozí zničení dlouhodobého potenciálu lidstva. Tou výjimkou je disciplína označovaná jako molekulární výroba, termín zavedený K. E. Drexlerem. Snad v budoucnu umožní budovat širokou škálu objektů levně a s atomovou přesností, a přispěje k realizaci složitých systémů molekulárních strojů. Zatím však patří mezi technooptimistické futuristické scénáře.
Vedle známé tematiky nekontrolovaně se samoreplikujících nanobotů, kteří by mohli zapříčinit fatální ničení životního prostředí, patří mezi hlavní problémy, které molekulární výroba může přinést nebo zintenzivnit, masová výroba nanotechnologických zbraní, která by zvýšila rychlost závodů ve zbrojení, nebo přispěla k novým formám terorismu. V případě rozšíření molekulární výroby by navíc mohlo dojít ke snížení rozsahu globálního obchodu a tím pádem k omezení mezinárodní spolupráce. V kombinaci s vyspělou levnou robotikou pak k nahrazení pracovních míst v řadě odvětví od výroby po služby. Kdy však budeme schopni takovéto molekulární výroby? Prvotní odhady v rámci debat o molekulární výrobě byly takové, že již dnes bychom měli takovouto technologií disponovat. Zatím se však tato problematika jeví jako příliš vzdálenou budoucností.
Pokud je jediným způsobem, jak zachránit život jiného člověka v nouzi, obětovat vlastní nohu, pak je z morálního hlediska nutné tuto oběť podstoupit. Zaujal Vás tento typ morálních dilemat? Týká se tzv. Oxfordské škály utilitarismu. Utilitarismus je jednou z nejvlivnějších morálních teorií. Jeho podstatou jsou následující tři teze: morální dobro je lidské štěstí vyplývající z převahy potěšení nad utrpením. Správnost jednání se posuzuje podle jeho následků. A každý člověk se počítá za jednoho, nikdo na více nebo méně než jednoho.
Filozofové a psychologové vedou přes 200 let debatu o této teorii a nedávný velmi vlivný příspěvek do této diskuze poskytli výzkumníci z Oxfordu pracující na poli praktické etiky. Sestavili minimální škálu, která měří, do jaké míry se jednotlivá osoba ztotožňuje s jejich konsenzuální koncepcí utilitarismu. Jednotlivé komponenty této škály jsou: pozitivní, tj. nestranný zájem o větší dobro pro celé lidstvo, a negativní, který spočívá ve schvalování úmyslného ublížení někomu (instrumental harm), pokud to povede k většímu dobru.
Pokud byste chtěli vědět, proč jsme zadali úkol ohodnotit, za jak nechutné považujete dané situace, můžeme prozradit, že se jedná o standardizovanou tzv. čtyřdoménovou škálu znechucení.
Znechucení (disgust) je evoluční adaptace původně sloužící k tomu, abychom se nenakazili patogeny například v kontaminované potravě nebo od ostatních lidí jevící známky nákazy. Obdobný pocit znechucení hraje roli v sociální oblasti a znechucení zažíváme i v sexualitě. Sexuální znechucení má zabránit potenciálně rizikovému sexuálnímu chování nebo styku s potenciálně nevhodnými či nebezpečnými partnery. Další dimenzí je morální znechucení, které motivuje člověka k tomu, aby se vyhýbal jedincům, již porušují sociální normy. Toto jednání má stabilizační funkci uvnitř společnosti. Čtvrtou složkou je znechucení ze zranění související s vystavením zranění a násilí.
Ještě jednou Vám děkujeme a budeme se těšit, že se někdy v budoucnu zúčastníte našich akcí nebo dalších výzkumů.